PŘÍPRAVA PODKLADU - "alfa a omega tapetování"
Asi v každém příbalovém letáku stojí: "Podklad musí být čistý, suchý, pevný a lehce savý. Staré tapety a nedržící nátěry je třeba odstranit a nerovnosti vyrovnat."
Mnohý zpracovatel bere toto doporučení na lehkou váhu. Přitom je přece tapetování tak jednoduché, když je podklad a druh tapety vzájemně vyladěný a berou se v úvahu základní pravidla a tipy.
Odstranění starých tapet
Před tapetováním je třeba odstranit staré tapety. Ručně to jde pomocí štětky na strop, vody, odstraňovače tapet a špachtle.
Úporně držící staré tapety, které se i přes několikeré namokření neoddělují, se perforují válečkem s trny. Omyvatelné a otěruvzdorné tapety se tak dají odstranit lépe. Pokud však byla tapeta lepena disperzním lepidlem, pomůže často jen strojní odpařování s přístrojem na vytráření páry.
U starých štěpitelných tapet smí teoreticky nosný papír zůstat na stěně a slouží jako makulatura. V praxi se to však podaří jen zřídka. Při tapetování dochází často ke vzniku bublin, proto je lepší beze zbytku odstranit i nostý papír.
Moderní vliesové tapety se naproti tomu dají za sucha beze zbytku stáhnout.
Starý nátěr
Staré nátěry, které nejsou nosné, nebo poškrábané barevné a lakové nátěry musí být před tapetováním odstraněny. Pokud by to nebylo možné pouhým přebroušením, přichází na řadu louh nebo odstraňovač starých nátěrů.
Neutralizace
Podklady malty skupiny PI až PIII (do této skupiny patří například čerstvá vápenná a vápenocementová omítka) jsou vysoce alkalické a měly by být před tapetováním neutralizovány. Běžnou metodou je fluátování. Fluát přeměňuje základní hydroxid vápenatý na nerozpustný fluorid vápníku, a tím neutralizuje plochu omítky. Tato reakce účinně uzavírá i skvrny od vody.
Vyhlazení a vyrovnání
Plochy v novostavbách jsou zpravidla hotově připraveny k tapetování. Nelze se však na to slepě spolehnout. Často existují malá chybná místa, která je třeba vystěrkovat tmelem, zbarvení, která se nejdřív musí izolovat izolačním prostředkem, nebo různě savé druhy omítky, které je třeba vyrovnat.
V oblasti bydlení se u starých a nových staveb setkáváme především se třemi různými druhy stěn nebo omítky:
- sádrové omítky,
- přibarvené hladké vápenné omítky,
- sádrokartonové desky.
Zatímco sádrokartonové plochy a sádrové omítky se mohou upravovat přímo sádrovou výplní, nesmí se použít na vápenné a cemetnové omítky, např. na hlazenou vápennou omítku. U alkalické vnitřní omítky se musí pracovat se speciálními tmely, např. disperzní stěrkovou hmotou.
U sádrových stěrkových hmot může jinak společně s vlhkostí na základě chemické reakce dojít k zabarvení!
To, že tapety zakryjí chyby podkladu, není pravda. Pouze objemné strukturální nebo textilní tapety mohou schovat malé nerovnosti podkladu. V dopadajícím světle se ukazují místa spojů stavebních panelů stejně jako díry a vlny v omítce.
Nerovné plochy stěn a stropů se dají vyhladit jen celoplošným vystěrkováním. Specializované obchody nabízejí speciální vyrovnávací hmoty, které se racionálně nanášejí a dají se táhnout až "na nulu". Nanášejí se vyhlazovací lžící a pomocí hladítka - dlouhé hliníkové lišty s přesnou hranou - se velkoplošně obtáhnou.
Otřepy po stěrkování a volně držící části se po vystěrkování oškrábou škrabkou na stěny a strop. Nakonec se plocha přebrousí a zbaví prachu. Velké plochy jako stropy se dají opracovat pomocí tzv. brusné žirafy (je to mechanická rotační bruska s velkým brusným kotoučem a dlouhou násadou).
Základování
Výběr správného základovacího prostředku se zcela řící podle druhu a vlastností podkladu.
Základovací prostředky mohou zmenšit příliš velkou savost, zpevnit lehce pískující nebo křídující nátěry, vyrovnat barevné rozdíly nebo u sádrokartonových desek zabránit navlhčení kartonu:
- Hloubkový základ Hydrosol zpenňuje lehce pískující nebo křídující podklady.
- Hloubkové polymerizované pryskyřičné základy ředitelné rozpouštědly by se neměly používat kvůli obsahu emisí.
- Bíle pigmentovaný tapetový základ vyrovnává barevné rozdíly podkladu. Používá se především u průsvitných, tenkých tapet.
- Základ pro výměnu tapet se používá u ploch, které mají být často nově tapetováný, např. sklady, nájemní byty a veletržní prostory. Taková oddělující emulze zajišťuje, aby se stará tapeta dala při renovaci opět lehce za sucha stáhnout.
- Nesavé nosné plochy jako plasty nebo staré laky se naproti tomu upraví broušením, připadně se louhují a základují uzavíracím nátěrem.
Makulatura
Připravovat stěny před tapetováním pomocí makulatury bylo v minulosti obvyklé. Tímto se mohla vyrovnat pnutí mezi tapetou a podkladem. Taková pnutí vznikají, když se tapeta při provlhčení vody příliš vytáhne a při schnutí opět seschne. To je připad zejména těžkých papírových tapet.
Dnes, kdy většina tapet již nemá papírový, ale vliesový nosič, se mnohé zjednodušilo. Díky moderním vliesovým tapetám se od makulatury může většinou zcela upusit. Kdo jednou pečlivě připravil podklad, může si v plném rozsahu užívat předností vliesu při odstraňování a novém tapetování. Vliesové tapety se dají zpracovat lehce a bez záhybů, nepotřebují čas na provlhčení, překlenují vlasové trhliny a jsou absolutně tvarově stabilní. I jednoduchá papírová makulatura v roli se dnes stále více nahrazuje makulaturou vliesovou.
Makulaturové tapety se zpracovávají jako tapeta po pruzích lepených na doraz. Mají obvykle větší šířku než tapeta. Tak se zamezuje tomu, aby spoj tapety a spoj makulatury ležely shodně na sobě.
Zdroj: RAITH, W. 1x1 Tapety. 2. vyd. Ditzingen (Stuttgart): Vydavatelství TERVEHN GmbH, 2009. 92 stran. ISBN 978-3-935470-13-1.
